Za tento výrok z roku 2004 sice ekologickou anticenu Zelená perla nezískal, ale možná o necelou dekádu později bude prostor pro repete. Před pár dny se opět k otázce limitů vyjádřil na Radiožurnálu, kde poznamenal, že by Rusnokova vláda, byť v demisi, měla o prolomení těžebních limitů začít jednat.
„Bez uhlí se neobejdeme,“ dodává Urban a hovoří o tom, že by „energetika neměla být rukojmím ideologické politiky.“ Starost o jakousi imaginární „čistou politiku“ by byla skoro dojemná, kdyby nebyla známá Urbanova náklonnost ke státnímu gigantu ČEZ. Když pomáhal před lety spolu s některými kolegy z ODS protlačit Parlamentem přílepek zákona o obchodování s emisemi, díky kterému může ČEZ získat až šedesát miliard korun, nejspíš mu šlo právě o tuto „čistou“ nadstranickou politiku.
V létě 2009 v Itálii to byla bezpochyby náhoda, že se Urban setkal se svým přítelem Vladimírem Johannesem, lobbyistou ČEZ, ve stejné době a na stejném místě, kde se sešel i Mirek Topolánek se šéfem ČEZ Martinem Romanem. Není nic horšího, než když se někdo z krásné dovolené snaží vyrobit mediální kauzu. Pokud tedy vymění Milan Urban závodní vůz Antonína Charouze, za jehož tým jezdil za jen lehounce nestandardních podmínek, za ministerskou limuzínu, kam asi pojede český průmysl? Martin Roman už nejspíš na golf a na lodičky spolu s lobbyisty Janouškem či Dalíkem a spolu s vlivnými politiky bude jezdit jen soukromě, neboť nedávno post ředitele ČEZ opustil. Těžko říci, jak se bude ČEZ dařit v získávání uhlí do svých elektráren bez muže, který „tuto firmu předal politikům a lobbyistům“ a který byl podle Mirka Topolánka „víc politik než manažer.“
Milan Urban možná moc neumí anglicky, ale zase ví, kdy přeřadit na vyšší rychlostní stupeň. Jestli během jeho možné budoucí jízdy vrcholnou politikou stále povládne stará „nadstranická“ a „nadpolitická“ parta, nevíme. Vůle roztáčet energetická uhelná kola podle refrénu známého dancefloorového dua 2 Unlimited „No no, There’s no limit!“ je však zcela zjevná.